5.2.2017

     Jenom podávám informaci pro pořádek. Dnešní noc už byla lepší, trochu jsme se vyspali, tedy Marťa víc a já méňe, ale stačilo to na to, abych v půl osmé vyskočil jako rybka z postele a začal balit, protože po deváté hodině nás vyzvedne minivan a pojedeme do Laosu. Ještě jsem stačil trochu hřešit, protože jsem se probudil s vlčím hladem, což je po včerejší večeři divné, a dal jsem tři tousty s ananasovou marmeládou. Byla dost dobrá.

      Před půl desátou přijel Van a vyrazili jsme po městě naložit ještě několik spolucestovatelů. Jízda pohodlná, sedadla měkká, řidič zkušený pilot F1. S jednou půlhodinovou přestávkou na občerstvení jsme kolem druhé byli v Chiang Rai u White Templu, kde jsme si dali tzv. „Japan tour“, protože jsme měli třicet minut na prohlídku. Tedy, vyběhnout z auta, honem na toaletu, honem koupit vstupenku, 50 bathů na osobu, vletět dovnitř a fotit, fotit, fotit, cvak, cvak, cvak, minutu pokochat a šup zpátky. Stačilo to. Tenhle přesun díky Martinině tvrdošíjnosti se povedl. Původně jsem totiž měl v plánu, že se přesuneme do Chiang Rai hlavně kvůli tomuto chrámu. To by znamenalo přijet, nocovat, chrám a odjezd směr Laos nebo ještě jednu noc. Takhle jsme ušetřili minimálně den a v Chiang Rai nic moc není, krom zakoupení nějakého tripu do okolí.

      Před půl pátou už jsme v Chiang Khong, což je hraniční městečko. Tady začínají šachy. Někdo tu zůstává, někdo pokračuje v Laosu dál, my zůstáváme na druhé straně hranice v Huayxai u Mekongu, kde máme zabukovaný hostel Sabaidee, možná se to píše jinak, ale také to znamená ahoj, dobrý den. Před hranicí nás tedy označkují nálepkami, podle toho, kdo kam jede, dokonce nám dají i peníze na Laoský shuttle, který pendluje mezi thajskou a laoskou hranicí! Rozhodně super služba! Thajci nám dali do pasu výstupní razítka raz, dva, na laoské straně už to bylo trochu hardcore. Vyplnit formuláře, které stejně nikdo nečte, přiložit fotografii, když nemáš, za 40 bathů tě vyfotí. Pak zaplatit vstupní vízum 35 USD a 1 USD za mimořádnou práci o víkendu a ospalá, nemluvící babča vydá pas. Pak popojít na pasovou kontrolu, nechat se naskenovat a vítězoslavně můžeme vstoupit do Laosu. A máme štěstí, protože před imigračním visí upozornění, kterým zemím je laoské vízum odepřeno, tedy nemohou vstoupit. Je to asi třicet zemí a všechny jsou muslimské.

      Za hranicí na nás čeká dodávka, fakt jim ta služba bezva funguje, která nás odveze až do Huayxai, přímo před hotel.

          Asi sto metrů od hotelu je kancelář pro pořádání tripů do džungle – Gibon tour experience, kam má Marťa namířeno. Včera jsme s nimi komunikovali emailem, zda mají volný termín na třídenní trip. Nemají. Chceme to zkusit přímo v kanceláři, ale dozvídáme se, že v průběhu, asi, naší komunikace, kancelář vyhořela od vedlejšího obchodu. Jdeme se tam podívat a opravdu, spáleniště se vyklízí, dvě Australanky si odnáší ohořelé pasy. Jediné, co teď můžeme zjistit je, že ráno bude náhradní kancelář naproti v ulici. Poslední info, kterou jsme po emailu obdrželi byla, že je volný jen dvoudenní trip od 7.2. Třídenní tripy jsou až 23.2., což už je na nás pozdě. Vzhledem k tomu, že přestala fungovat webová stránka, máme šanci, že ten volný dvoudenní trip nikdo nezarezervoval. Uvidíme ráno.

     V hotelu máme prý nejlepší pokoj. Asi ano. Líbí se nám to, jsme na velké terase s výhledem na Mekong. Wi-Fi na každém patře, jídelny všude kolem a lahodná lao kuchyně. Personál neskutečně milý a když jsme přiobjednávali ještě jednu noc na zítra, dokonce máme velkou slevu. Prostě Laos!

Jo a musím uznat, že s Marťou se cestuje jedna báseň. Já bych se asi ztratil.