Další ráno v
Luang Prabang snídáme ovoce, které jsme večer koupili na trhu.
Mango, vodní meloun, žlutý meloun, papayu, dračí ovoce, ananas.
Zprávy z Bookingu žádné, nemá cenu to už tady řešit, budeme
to muset nechat na Buddhovi. Teď musíme znovu zabalit batohy a
připravit je pokojským na pokoji. Budeme se stěhovat do jiného
pokoje, protože ten náš jsme měli jen na jednu noc, byl v akci,
jinak je drahý. Druhou noc jsme nebukovali a tak je obsazený, až
se uvolní levnější, tak nás sami přestěhují, zatím, co
budeme ve městě. Slušná služba.
Dnes nás čeká
návštěva Královského paláce. Je zde hodně lidí, nejvíc ze
všech však Číňanů. Těch je tu vůbec všude plno. Královský
palác je skromný, není to jako v Bangkoku. Královská rodina zde
žila ještě v šedesátých letech, než je komunisté vyhnali.
Nesmí se zde fotit a zavazadla musí být uložena ve skříňkách
na zámek. U vchodu je stánek se stříbrnými suvenýry, kde mají
krásný stříbrný řetízek se zubem. Cena je vysoká, ale
smlouváme. No a je můj. Dárek od zoubkové víly.
Po prohlídce
musíme najít nějakou kancelář, kde nám vytisknou zítřejší
letenku do Bangkoku, kterou mám nahranou na klíči. Je to docela
problém, vypadá to, že se všude bojí strčit si tu mou flashku
do počítače, aby jim nezavirovala systém. Posílají nás od
čerta k ďáblu, takže díky tomu projdeme i kousek novější
části města. V jednom print centru neumí přečíst formát PDF,
tak nakonec uspějeme ve svatebním salonu, kde s tím zase naopak
nemají vůbec žádný problém. V Asii je prostě všechno trochu
jinak.
To, že jsme se opět
báječně najedli, už nebudu trapně zdůrazňovat, ale moje kachna
a Martinky krevety byly prostě skvělé. Navštívíme ještě dva
chrámy, v jednom připravují slavnost a asi třicítka starších
dam zde vytváří z květina a zelených listů a dalších propriet
dary Buddhovi. Poté se vracíme převzít náš nový pokoj, já si
vyzvednu voňavé prádlo a znovu vyrážíme do města. Včera jsme
byli na masáži nohou, mě masíroval transexuál, Martinku
hluchoněmá. Dnes chceme zajít na celotělovou masáž. Jsou tu
opravdu levné a stojí to za to. Po masáži se zastavíme u stánku
„pod sluncem“ a prodavačka si nás pamatuje, že chceme shake
bez cukru. To potěší, když zde prochází stovky lidí. Ještě
se tu musíme zastavit.
Znovu se vracíme na
pokoj, musím už konečně dopsat blog, Marťa si čte knihu, kterou
ulovila v hotelové knihovničce, a tak trochu odpočíváme. Chceme
jít po setmění na večerní trh, kdy vše svítí barevnými
světly, celá hlavní ulice je uzavřená a prodavači všeho
možného mají rozprostřené své obchůdky na plachtách přímo
na silnici. Je také potřeba nasytit hladové žaludky, a tak se
vracíme na trh s jídlem, kde nakonec skončíme u prodavače
čerstvých, grilovaných ryb, nadívaných citronovou trávou. Po
jídle opět procházkou až za Královský palác, kde je naše
prodavačka „pod sluncem“, dát si dobrý shake. Je to daleko,
navrhuji, že si shake dáme kdekoli jinde. Marťa ale drží
tradici, takže nakonec nás to tam přitáhlo. Jak tak stojím a
objednávám, vidím povědomý obličej. Angličanka Rachel a
Slovinka Tina tu sedí u stolu! Holky z Gibon experience! To bylo
radostné shledání. Holky pištěly, mi překvapením skoro taky.
Přijely dnes v pět odpoledne pomalou lodí po Mekongu. Tak proto
jsme sem museli na ten shake dojít. Bylo hodně povídání,
vzpomínání a nakonec loučení. Musíme se jít zbalit. Cesta
pokračuje.
Ranní odvoz na
letiště by nám zajistil hotel. Prý je to brzy ráno, tak za
100.000,- kipů. Tohle Martinka rozumně odmítla. Určitě ráno
před šestou seženeme tuktuk. Když večer odcházíme z hotelu,
jde k prvnímu tuktukáři a na férovku ho na ráno objedná, za
50.000,- kipů. Jak to ta moje holka dělá, nevím, ale když jsme
se vraceli zpátky, sám se k nám hlásil, že si pamatuje, a že
ráno bude před hotelem čekat.
Žádné komentáře:
Okomentovat