21.2.-25.2.2017

Pro vykrytí mezery v ubytování jsme na pláži našli bungalowy, kde jsme strávili jednu noc. Na verandě byla příjemná hamaka, kde se velmi pohodlně komunikovalo se světem. Internet je zde už samozřejmostí. 

Chýše byla jednoduchá, ale s vlastním záchodem a teplou sprchou. Ložnice 3x3 metry dostačující pro levné cestování, hlavně když je to téměř na klidné pláži.

Večer na nás útočil pěticentimetrový brouk, který bzučel jako malá helikoptéra. Když potom před chýší ve tmě šustilo listí, čekali jsme přinejmenším kobru. Byl to poustevníček, který si to štrádoval k moři. Kde se vzal tak daleko?

Martinka si nejraději čte. Láme jednu knihu za druhou.

Abychom jenom nezevlovali na pláži jako plážoví inženýři, rozhodli jsme se, že prozkoumáme alespoň část ostrova, který má asi 30 km2. Je na něm pouze jedna okružní silnice, na které se odehrává veškeré dění. V nejfrekventovanější části u pláže White sand beach je to samý obchod s luxusními značkami. Střed ostrova jsou hory deštný prales, přístupný jen pěšky s průvodcem. Nedávno tu záchranáři zachránili před jistou smrtí dva německé dobrodruhy. My máme hlavně v plánu zhlédnout onu slavnou bílou pláž, vyzvednout peníze z bankomatu a sehnat repelenty. Bankomaty v turistických částech jsou všude. Repelenty chceme mít do zásoby na další ostrov. Jinak máme štěstí, moskyti téměř nejsou.
Takže, na konci naší pláže si půjčujeme motorku a vyrážíme. Za dvacet minut se válíme po silnici jako rozsypané brambory. Naštěstí to odnesla jen kolena.

Na Koch Changu je několik sloních farem. Sloni vyváží turisty do lesa a k řece na projížďky. Nám se to moc nelíbí, ale akceptujeme, že se takto alespoň sloni uživí. Proč tohle slůně tak počmárali, to jsme nepochopili. 

Naše slavná motorka. Zadní pneumatika je jak šlupka od banánu, tak už se nedivím, že jsme se vysypali. Silnice na ostrově je sice perfektní, ale hodně kopcovitá. Některé úseky jsou opravdu nebezpečné a každý rok je zde mnoho nehod a smrtelných zranění motorkářů. Nejezdím rychle, když to neznám. Vyjížděli jsme právě jeden extra kopec, na silnici byla mokrá skvrna, vypadalo to jako stékající voda. Jakmile jsme se toho dotkli zadním kolem, tím hladkým, motorka ustřelila a už jsme se mazlili s asfaltem. Díky tomu, že to bylo do kopce, měli jsme minimální setrvačnost a kromě spálených kolen se nám ani motorce nic nestalo. Tak jsme se otočili a vrátili zpět do resortu, umýt a ošetřit, upravit pocuchané peří a šli to zkusit znovu. Ten kopec dáme, jen to bude chtít při jízdě na té extra hladké gumě mnohem víc opatrnosti. Když jsme přijeli pod onen kopec, zrovna se tam válela další dvojice. Trochu nás to znejistilo, Marťa to chtěla raději vyjít pěšky, ale nakonec jsme to dali. A takových kopečků nás čekalo ještě několik než jsme se dostali do rovinaté části ostrova. 

Jeden ze vstupů na White sand beach a "krvavé koleno". 

Tady pláž vypadá hezky. Hodně pozvolný vstup do moře, ale písek bílý, tak jak jsme si to představovali, nemá. Celá pláž je lemovaná rezorty a večer tady musí být pěkný hukot. 

..a jedna fotečka do série našich asijských přibližovadel...

Opice. To je také jedno z nebezpečí, která číhají na motorkáře. Jedu, jedu, kochám se okolím a najednou je silnice obsazená tlupou opičáků, kteří si klidně uprostřed udělají piknik. 

Tohle prasátko naopak žádnou aktivitu nevykazuje. Pěkně si hoví na cestě k přístavu v Bang Bao a nenechá se ničím rušit. 

Přístavní vesnice Bang Bao. Dlouhé molo bylo dříve obklopeno dřevěnými domky rybářů a lodivodů. Dnes jsou z domků krámky, jídelny a i nějaký hostel se najde. Ale má to svou atmosféru a koupit se tu dá všechno.

Přístaviště na konci mola. Některé lodě jsou hodně barevné.

Když zapadá slunce, je potřeba myslet na návrat. Noční jízda po ostrově může být nebezpečnější než ta denní. Naštěstí to máme domů 10 minut. 

U majáku v Bang Bao prodejkyně vaří tradiční jídla pro námořníky. Voní to, až nám to kroutí prsty u nohou, ale jsme dost nasycení. Přežírat se nechceme. Tak rychle zpátky. Než vjedeme do lesa na cestu k Tropical Beach, už je tma. Objevujeme malou  rodinou jídelnu, kde vaří tradičně a hned vedle dělají šejky. Tohle všechno v příštích dnech ochutnáme. Následující večer to je tradiční venkovská směs z vepřového a další den lesní kari. Cena? Proti resortu poloviční. Atmosféra? Rurální.

V dalších dnech plánujeme přesun rychlým člunem na ostrov Koh Kood. Ubytování už máme zajištěno, tak snad to tentokrát půjde hladce. Jen nesmím zapomenout před cestou žvýkat antiblicí žvýkačku. Žvýkat! Žvýkat! Žvýkat....