Noc v Houay Xay byla dost
studená. Je znát, že jsme v předhůří. Slunce zapadá před
šestou a v tu chvíli teplota prudce spadne z denních třiceti na
polovinu. Vynikající změnou bylo, že hotel Sabaidee leží
stranou od dopravní tepny a v noci bylo příjemné ticho, jen vedle
hotelu do tří do rána vykřikoval nějaký Laosan na své přátele,
až o půlnoci probudil kohouta, který začal zmateně kokrhat.
Ráno jsme domluvili
Gibon tour na 14.2., protože jsme museli operativně přehodnotit
všechny naše plány, abychom neztráceli čas čekáním a naše
cestování po dálném severu Laosu mělo nějaký řád. Nicméně,
plánování jsme se rozhodli věnovat celý den, protože jsme
museli vymyslet několik ubytování, termíny, kdy a kam dorazíme,
a také aby nám to korespondovalo s místní dopravou. Nejzásadnější
rozhodnutí bylo o tom, jestli pojedeme dál na ostrov v Kambodži,
Malajsii nebo poznáme některé ze zprofanovaných thajských
ostrovů. Protože je vysoká sezona, není lehké zajistit ubytování
na atraktivních místech u moře na našich požadovaných minimálně
dvanáct dní. Čím víc ubíhal den, tím víc jsme byli
nervóznější, že se nemůžeme rozhodnout. Byly chvíle, kdy se
atmosféra dala krájet, ale neporvali jsme se. Pozdě večer jsme
měli většinu potřebného přes booking zarezervováno, jen ty
ostrovy jsem po půlnoci vzdal. Dnes jsme se sice byli jen najíst,
tak by se dalo říci, že to byl odpočinkový den, ale usnuli jsme
hned, zcela vyčerpáni.
Ráno v 8,30 už
přicházíme před místní cestovku, kde jsme včera koupili lístky
na autobus do Luang Namtha, odkud nás odvezou tuktukem na autobusové
nádraží. Ještě stihneme posnídat a nasedáme na otevřenou
korbu, kde to za jízdy fouká. Ještě v tuto dobu se vzduch
dostatečně neohřál. Na nádraží jsme předáni do péče
posádky maličkého autobusu o šesti řadách, batohy nám dají na
střechu a na čas vyrážíme. Máme před sebou čtyři hodiny
jízdy, což není moc, jen z těch malých a tvrdých sedadel budu
mít asi prdelnakaši. Míříme do hor, silnice se kroutí nahoru a
dolů, řidič nás v zatáčkách moc nešetří. Po půl hodině
jízdy přichází na řadu první „zvraceč“ a průvodčí
rozdává těm starším a zelenějším igelitové pytlíky. Děti
toho za jízdy nazvracely dostatečně, použité pytlíky šly
rovnou z okénka ven. Kolem silnice vidíme nepořádek, některé
vesnice vypadají jako smetiště. Laosané asi neuklízí. Turizmus
jim životní prostředí a přírodu nezničí, zničí si to sami.
Téměř přesně na čas
jsme v cíli. Jenom nechápu ten zvyk v Asii mít autobusové nádraží
čtrnáct km za městem. Musíme znovu najmout tuktuk a všichni
cestující se odtud tímto způsobem přesouvají do centra města.
Je to taková alternativa MHD.
Pokoj máme zabukovaný v
hotelu Thoulasith Guesthouse. Je to stylová budova stranou od
hlavní, ale přitom všude blízko, tedy vlastně jen na jídlo a k
cestovním kancelářím. Marťa opět vyčetla, že nejlepší tour
operátor je Green tour. Dojednáváme na zítra a pozítří
dvoudenní trek do horských vesnic a druhý den národním parkem na
kajaku zpět. Jdeme jen ve dvou s průvodcem. Nocovat budeme u
nějakého horského kmene, tak tam asi nebude WiFi. Přihlásíme se
opět po návratu, včetně nových fotografií.
Žádné komentáře:
Okomentovat