Dnes opouštíme Luang
Namthu a ráno se necháme odvézt tuktukem na autobusové nádraží,
odkud se vrátíme zpátky do Houay Xai, odkud máme zaplacený
dvoudenní trek Gibon tour, kde budeme nocovat ve stromové chýši a
přesouvat se na ziplinech, tj., budeme jezdit po ocelových lanech
nad džunglí.
Opět na nás čeká malý
autobus ze sedmi řadami a tentokrát soudruzi z NDR někde udělali
chybu, protože je prodáno trochu víc jízdenek, než se do busu
vejde pasažérů. Protože máme zaplaceno přes kancelář, čekáme,
až nám tuktukář koupí zamluvené jízdenky. Já bych čekal, až
nám je donese, jenže Marťa jako zkušený dravec nečeká na nic a
hned jde do autobusu obsadit sedadla. Byl to od ní dobrý tah, neboť
než já dostal jízdenky a naložil batohy na střechu, bus byl
obsazený. Ňoumové, jako já, co poslušně čekali, seděli na půl
zadku na vyklápěcích sedátkách v uličce nebo po dvou na jednom
sedadle. Chyběly už jen koše z husama. Marťa mi svou rychlou akcí
zachránila „prdelnakaši“, a tak jsme mohli spokojeně dát
pokyn k odjezdu. Ba ne, pokyn dává průvodčí, když se autobus
naplní, a protože se do něj už nic nevešlo, vyjeli jsme.
Za necelé čtyři
hodinky jízdy 180 km, nahoru, dolů, doleva, doprava, drncydrncy,
jsme konečně v Houay Xai. Tuktukem do centra a v našem hotelu
Sabaidee už na nás čeká náš nejlepší pokoj. Jako doma!
Před západem slunce
děláme malou procházku do místního chrámu s klášterem na
kopci. Je to příjemné místo. Slunce pomalu zapadá a když se
dotkne horizontu, ozve se gong a zvonky. Mniši jsou svoláváni na
večerní modlení. Jdeme s nimi do chrámu a účastníme se celého
ceremoniálu. Trval skoro dvě hodiny, od prezentace jako ve škole,
přes zpívané čtení Buddhova písma, až po závěrečný poučný
příběh staršího učitele mnichům. Sice jsme tomu nerozuměli,
protože to bylo v Laoštině, ale bylo to celé úžasné. Za tmy
opouštíme klášter a za námi se zavírají jeho vrata. Teď bude
žít svým nočním životem.
Žádné komentáře:
Okomentovat