Máme přepakováno tak,
že potřebné věci bereme v batohu Martinky s sebou a můj, který
bude uložen v Gibon experience, je dočasně napěchován věcmi,
které do džungle nepotřebujeme. Před kanceláří se už scházejí
účastníci několika výprav, tzn. Ti, kteří jsou na tři dny, na
dva nebo jen na jeden. Čeká nás úvodní školení, hlavně jak se
chovat na ziplinech, jak nasadit bezpečně kladku na lano, jak
brzdit atp. Pouští nám to v televizi, ukazují, kde budeme bydlet
na stromech, jak se tam bezpečně chovat a nespadnout. Také ukazují
obrázky přímo z džungle, jak se tam giboni válí po větvích. V
tuto chvíli ještě netušíme, že to jsou jediní giboni, které
vidíme.
Nasedáme na malé
nákladní tuktuky a jedeme asi hodinu do nějaké vesnice, kde je
nástupní místo na trek. Je nás tu 23 a budeme rozdělení do dvou
skupin. Jedna menší osmičlenná, druhá větší, která bude
bydlet ve větším stromovém domě. Vypadá to, že jsme tu
nejstarší. Velká skupina je neosobní, tak nečekáme a hned jak
je dán průvodcem pokyn k odchodu, přilepíme se na toho, který má
na starosti menší skupinu. A opět nás čeká několikahodinový
výšlap na vrchol. To miluju!
Po více jak třech
hodinách stoupání jsem opět na pokraji vyčerpání, plíce
odmítají přijímat kyslík a Martinka pořád švitoří a
poletuje kolem. Zvolili jsme totiž taktiku jít první, což
znemožňuje případnému chtivému sportovci ze skupiny nás uštvat
svým tempem. Naštěstí nikoho takového ve skupině nemáme, a tak
určujeme tempo my. Stydět se nemusíme, i ti mladší toho mají
dost. Na vrcholku se džungle otevřela a čeká nás první ocelové
lano o délce plus mínus 400 metrů dlouhé a plus mínus 200 metrů
nad zemí. Po těchto asi dvanácti lanech budeme sjíždět do
našeho dnešního nocování, což je dřevěný dům, spíše
přístřešek, na 350 let starém gumovníku ve výšce 45 metrů.
Strava zajištěna, voda na místě, záchod na větvi, naše parta
se zdá se hledala, žádný protiva nebo potížista. Jsme půl na
půl kluci a holky, takže harmonie. Nasazujeme kladky a
vzzzzzzzzzzzzzzz!
Po třetí hodině jsme
na stromě. Famózní. Nějak se tu budeme muset porovnat. Spí se
na podlaze na matraci v plátěném přístřešku, který je zároveň
moskytiérou. Vše je pro nás připraveno, my jen relaxujeme. Po
chvíli na lanech přijíždí ženy z blízké vesnice s jídlem, my
se zatím více vzájemně představujeme. Kromě nás je tu
Španělka, Slovinka, Angličanka a tři kluci, co skončili střední
z Německa. Než usedneme k večeři ke kulatému stolu, už to
vypadá, že se všichni známe dávno. Jsou s námi dva průvodci,
mladší se jmenuje Kee a je mu asi 25 let. Stále vymýšlí
infantilní zábavu, škádlí holky a převádí kouzla s kartami.
Starší leží na matraci a hraje si s mobilem. Oba jsou prima.
Zábava a povídání, hraní karet a mnoho legrace, to jsou synonyma
pro náš společný večer na stromě. Spát jdeme až po půlnoci a
některým ani nevadí pralesní krysa o velikosti kočky, co šmejdí
kolem našich přístřešků. Nad ránem mě probouzí zvuk malého
vrtulníku, který vydává nějaký brouk, který poletuje kolem,
ale moskytiéra je neprůhledná, tak ho nevidím. Klidně si ten
zážitek nechám ujít a zavrtám se do přikrývky.
Žádné komentáře:
Okomentovat