4.2.2017

     Noc byla hrůza. Časový posun znamená pro naše těla, že o půlnoci místního času máme šest hodin večer. Doma chodíme spát tak kolem půlnoci, takže jsme byli moc rádi, když jsme tady usnuli někdy ve čtyři ráno. Ještě v deset dopoledne jsme se tvářili jako „vyvoraný myši“.

     Chiang Mai je rušné velkoměsto. Pohybujeme se jen ve staré části, která je obehnaná hradbami. I tady je to velmi rušné, klid je možné najít jen v areálech klášterů, zde je ovšem zase mnoho turistů. Velkou většinu tvoří Číňané, zřejmě proto, že do Číny je to kousek. Město je opravdu dobré využít jako základnu pro tripy do okolí, které tady organizují cestovky, většinou čínské, které jsou na každém rohu. My jsme se dopoledne vydali lovit nějakou snídani a potom zajistit přesun do Chiang Rai, což je blíž k laoským hranicím. K příjemnějším útrapám cestování po vlastní ose patří schopnost organizace a jazykové vybavení. Tohle perfektně zvládá Marťa. Asi v šesté kanceláři se jí podaří domluvit s mladou číňankou přesun minivanem rovnu do Laosu, jenom z krátkou zastávkou v Chiang Rai, kde bychom se mohli podívat na Wait Temple. Cena pro jednoho pouhých 550 bathů. To jsme museli vzít! Já už to chtěl vzdát a jít si koupit na nádraží lístek na autobus.

     Zbytek odpoledne navštívíme zbylé kláštery a slavnost Dne květin, kde všichni obdivují záhony tulipánů. Asi je tu neznají. Zaujali nás květinové alegorické, květinové vozy, které byly posety drobnými kvítky v tisících kusech a výjevy na nich byly z různých částí květů vyvedeny do nejmenších detailů. Zašli jsme také do restaurace, kde jsme si vybrali rybí filety v těstíčku, vypadalo to nádherně. Na talíři jsme zjistili, že je to obalená cuketa. Hold jsme se nezeptali, tak jsme si to museli spapat. Jíme zdravě, ne?

     V podvečer jsme navštívili ještě jeden starý klášter hned proti hradbám za hlavní silnicí a kousek od něj jsme se nechali zlákat do zrovna otvírané restaurace You Can eat, tedy sněz, co chceš. To už nebylo tak zdravé, ne proto, že bychom jedli nezdravě, ale proto, že jsme se přežrali. Na stolku jsme měli vařič a gril a k dispozici od zeleniny, přes maso a mořské plody vše, včetně ovoce, sushi a sladkostí. Prostě prasárna, až nám gril začal hořet, do polívky jsem si dali vařit mušle, které už byly uvařené a když jsme odcházeli, slíbili jsme si, že už tohle nikdy neuděláme. Od zítra už jen rýže!