26.2.-1.3.2017

Poslední snídaně na Koch Changu v Tropical beach. Snídaně tu byly skvělé a nebylo jim co vytknout. Všeho neomezeně, velice dobrá kuchyně a pohled na moře. 

Čekáme na odvoz do přístavu. S kočičí mámou se přišel rozloučit i místní kočičí playboy. O mazlení si říkal hlasitým mňoukáním. 

Měli jsme strach, jestli se nám  na Koh Koodu bude také tak líbit. Už první procházka po bělostné pláži s křišťálově průzračným mořem mluvila za vše. Zátoku Bang Bao lze oprávněně přirovnat ke Karibiku. Prozkoumali jsme celou zátoku. Je zde pět až šest rezortů, u každého restaurace odpovídající luxusu, jaký daný rezort poskytuje. Jsou tu dva rezorty, kde jsou ceny jídla o polovinu levnější než v jiných. Máme v plánu postupně navštívit téměř všechny, abychom ochutnali, jak jim jde vaření. Zatím si ale nemůžeme na jídlo v žádném případě stěžovat.

Na konci tohoto mola nás vysadil člun. Byl to vzrušující, dlouhý příchod. Až budeme ostrov opouštět, budeme se přesouvat do jiného přístaviště, odkud jede katamaran do pevninského přístavu Trat. Alespoň nebudeme muset po tomto molu dlouze a smutně odcházet. 

Každý správný rezort v zátoce musí mít svou vodní bránu se jménem. V bráně visí houpačka a vedle je houpací síť. Při přílivu pod vodou. Každý se tu chce vyfotit.

Je tu tak průzračné moře, že to musím zkusit. Po straně zátoky jsou kameny, korály a propadliny. Pořád je tam někdo se šnorchlem, tak jsem zvědav!

To jsem ještě nezažil. Jakmile jsem ponořil hlavu, otevřel  se přede mnou barevný svět plný ještě barevnějších ryb. Tyto pluly přímo proti mě, až jsem se lekl. Dostat se do jejich hejna znamenalo být štiplavě okusován. 

Strašně rády se předvádí a fotí.

Marťa prý nerada šnorchluje. Když jsem jí vyprávěl, jak velké množství různě barevných ryb až o velikosti vánočních kapříků jsem viděl, nechala se ukecat, že se tedy podívá. Když to spatřila, nechtěla z vody a vzrušeně mi popisovala svůj zážitek. Vypadá to, že budeme šnorchlovat denně. 

Modelky

Ve větší hloubce už bylo k vidění vedle korálů i toto. Mořští ježci s bodlinami až patnáct centimetrů. 

Dost dobře se nám tu bydlí. Často sedíme na terase a odpočíváme po plavání, opalování nebo potápění. Bungalowy jsou rozesety v takové polozahradě, náš je ukryt za bambusovou vegetací. Máme klídek.

Bamboo

Přemísťujeme se od válení u moře k válení v bungalowu. Ba ne! Zase tak moc se neválíme. Každé ráno po snídani plaveme  v zátoce, protože moře je zcela klidné jako bazén na Šutce. Poprvé jsme plavali až na otevřené moře asi kilometr a řekli jsme si, že bychom to mohli plavat denně. Od druhého dne už plaveme jen do půlky, ale v moři jsme pořád. Není nutné se zhuntovat. 

Marti vychytávka. V recepci je varna s vařicí vodou. Chodí nám tam dělat čaj. Jsme sice jen dva, ale do zásoby. čaje není nikdy dost. 

Koupelnu máme 2x3 m a i s živou vegetací. 

Když už jsme z té celodenní dřiny vyčerpaní, práskneme sebou na postel a spustíme moskytiéru. Obvykle je to tak kolem osmé. Vstáváme v 6,30 a v 7,00 už jsme první na snídani. Na terase s výhledem na zátoku, kde je snídaňový bufet je nás v tuto dobu totiž o hodně méně, než personálu. Marťa je po ránu hned čilá jako rybička a poskakuje jako pingpongáč, ze mě se stává inteligent až tak kolem desáté.