 |
| A ještě něco z mořského dna. Tyto potvory, asi sumýši, byli všude mezi kameny. Martinka si myslela, že to jsou nějaké zbytky lan porostlých řasou. Když to viděla, divila se, proč je na dně takový bordel. |
 |
| Rybářská vesnice na Koh Koodu a molo přístavu. |
 |
| Máváme v duchu do dáli zlatému Buddhovi na Koh Koodu. |
Život na ostrově
Koh Kood se nám začal velmi líbit. Máme svůj pravidelný rytmus.
V sedm na snídani, pak zabrat lehátko, plavání a relaxování.
Večer se najíst a brzo spát. Oblíbili jsme si šnorchlování,
neboť pod vodou je stále na co se dívat.
V noci nás v
bungalowu začalo navštěvovat nějaké zvíře. Pravděpodobně
krysa nebo něco jako kuna. Pohybuje se mezi bambusovou střešní
krytinou a podbitím. A právě skrze to podbití se chce dostat k
nám. Dokáže tak hlasitě drápat dřevěné desky, jako kdyby
bobr hlodal strom. Když nás to probudilo po půlnoci, nebyl to
příjemný zážitek. Připadali jsme si jako v konzervě, do které
se dobývá hladový medvěd. Škrábání rezonovalo celým
bungalovem. Zkoušel jsem bouchat a nic, zkoušel jsem mňoukat jako
kočka a taky škrábat a nic. Druhý den večer Marťa říká, že
je nějaký klid. Já na to, že před chvílí jsem slyšel kňučení,
které se venku vzdalovalo, jako by to zvíře odnášel nějaký
dravý pták. „To víš, tady platí zákony džungle.“ Dělám
chytrýho v očekávání, že dnes už bude klid. Téměř v zápětí
to začalo znovu a tentokrát na dvou místech na stropě. Nakonec
jsem přišel na to, jak toho dobyvatele zastrašit. Hlukem ne. Začal
jsem v místech kde škrábal jenom lehce šustit klackem o strop,
aby to vydávalo zvuk, jako když zespodu jiné zvíře čmuchá. To
byl úprk! Nad ránem bylo slyšet hlasité škrábání z vedlejšího
bungalowu.
Máme i další
veselou historku. Jak se hosté střídají, nechávají různě
věci, které už nepotřebují. My takto ráno na stolku u baru
našli plnou lahvičku spreje proti moskytům. To se hodí, protože
večer, mezi západem slunce a tmou docela otravují. No a večer,
před posezením na verandičce se pěkně a důkladně nastříkám.
Samozřejmě, že i Marťu. Konzistence látky ve spreji se mi ale
zdá nějaká divná. Vůbec to není takové, jak by mělo být. Pak
přijdeme na to, že si někdo do lahvičky od repelentu nalil olej
na opalování. Takže jsme zmaštění jako klokani a moskyti nemají
šanci tou olejovou vrstvou prorvat svoje sosáky.
Jedna vtipná
historka je ještě z Luang Namthy v Laosu. V podvečer si to
vykračujeme po hlavní ulici, když v tom spatřím cosi, jako
velkou garáž a v ní lůžka s bílým povlečením. Navrhuji, že
bychom si mohli dát masáž a hrnu se k pultu, kde sedí muž a
žena. Světácky se ptám, jestli tu dělají masáže a obhlížím,
kam si lehnu. Mezi tím mě Marťa upozorňuje na skříň s léky.
Obsluha za pultem je trochu nesvá: „Tady je nemocnice, pane..“
No jo, kdo by čekal lůžka pro pacienty na ulici, že?
V neděli 5.3. se
nasnídáme a musíme se s ostrovem rozloučit. Poznali jsme zase
trochu jiné Thajsko a rozhodně nejsme zklamaní. Veškerý
personál, a že ho v Koh Kood Resortu bylo požehnaně, byl
neskutečně milý, uctivý a pozorný. Cítili jsme se díky tomu
moc příjemně. V osm hodin nás vyzvedává dodávka a převáží
nás na druhou stranu ostrova do rybářské vesnice, kde je malý
přístav, odkud nás převáží katamarán na pevninu. Tam
přesedáme na autobus až do Bangkoku na Khao San. Po páté jsme v
cíli a můžeme se ubytovat v našem At Home.
Žádné komentáře:
Okomentovat